pobrati sě, -beru, -béře pf.; k bráti sě
1. (kam) vydat se na cestu; kam odebrat se: rytieř…s tiem poselstvím do Čech se pobra DalL 67,42 (sě bra ~C) er nam sich (var.: czog); král říský do Čech sě pobra DalC 97,12 (pojede ~Fs) kom; vezmem naši dceru i pobeṙzem sě pryč BiblMuzSZ Gn 34,17 (odejdem ~Pad) recedemus; poď, poberzuie sě! I jidešta do města BiblOl 1 Rg 9,10 (jděme ~Pad) eamus, pod. t. Gn 33,12; odpočiňtež pod stromem…, posílíť se srdce vaše [pocestných], potom se pobeṙete BiblPraž Gn 18,5 (pójdete ~Pad) transibitis ║ když sě ti [větrové] z mořě poberú VítAlan 9a zvednou
2. s kým spojit se; dát se dohromady: pobrav se [Jiřík] s některými lantfrídy v kraji, i vpadl do Prahy ListářRožmb 3,357 (1448) ║ pobera se [provinilý] na vuoz…, beř se pryč NaučBrn 92 (1475) nalože se
Sr. pobere sě fut. k bráti sě (v. t.)